(Aneb: smrdíme doma svépomocí)
Toto úterý jsem se vrátil z dovolené.
Z jiného kontinentu, jiné kultury, jiného času, jiného světa.
A od moře. Od slunce. Od tepla.
Rozdíl pětadvaceti stupňů směrem dolů dává nový význam slovu "ochlazení".
A už druhý den se potácím na a ve svém kontinentu, kultuře, čase a světě.
Který by mi měl být až příliš familiérní, neboť proto člověk zpravidla odjíždí na takzvané "dovolené". A není.
Změna trasy, toť oč tu běží.
A naše životní trasy, co kus to originál, mohou být kupříkladu:
práce-nákup-domov
škola-hřiště-domov
posilovna-solarium-videopůjčovna-diskotéka-domov
fitko-solarium-nákupní centrum-kavárna-domov
nádraží-bufet-lavička v parku-tramvaj-podmostí
a tak dále a tak dále a ještě dál.
Drobné a bezvýznamné epizodky typu "divadlo", "kino", "kostel", "mešita", "kulečník", "bowling", "bordel", "swingers' party", "chata", "chalupa", "koupaliště" a podobné nezapisuji pro jejich marginální dopad na celý cyklus.
Samořejmě, že se kupříkladu při pobytu v bordelu či kostele určitým způsobem bavíte a z obou dvou si i něco odnesete (ať chlamydie či rozhřešení), ale z perspektivy životního běhu jde o příslovečný bezvýznamný prd v perličkové lázni, kapku moči v Žluté řece.
Jsme zacykleni v jistotách, které zároveň potřebujeme (neboť řád je dobrý pro zvíře zvané "člověk") stejně jako nenávidíme (neboť to nezvířecí v nás žádá svobodu, volnost a rozlet).
A tak dočasně opouštíme naše vyběhané krysí stezky, uválcované a udusané našimi uspěchánými kroky opakovanými v rytmu určovaném rozsáhlostí našeho závodního okruhu a využíváme dobrodiní takzvaných "dovolených" k tomu, abychom nezakrněli, nezparchantěli či nezešíleli.
Ale to není to hlavní.
Dovolená nám aspoň na chvíli ukradne tu samozřejmost, s jakou vklouzáváme do našich papučí při ranním vstávání, s jakou zamykáme dvěře našich příbytků a nasedáme do aut či autobusů a s jakou vedeme naše zdánlivě smysluplné životy.
Avšak jen proto, abychom po návratu z dovolené pochopili, že všechny ty věci, okolnosti a úkony, kterými se obklopujeme a jejichž stereotypní aspekt nenávidíme, vlastně neskutečně potřebujeme a k smrti milujeme.
Než nás časem opět omrzí.
Shrnuto, podtrženo: ano, dovolená nás učí milovat smrdět doma.
S láskou, kvalitně a svépomocí.
