pondělí 26. února 2007

Morrowind is the murder.

(Život se obecně přeceňuje - pravil nolifer.)

Jedna z mých oblíbených počítačových her, Morrowind, léty neztrácí nic na svém půvabu. Mohu to sám potvrdit, jsem její (jeho) obětí. Když se jakási nic netušící a naivní duše v oficiálním fóru Elder Scrolls ptala, zda-li si má Morrowind pořídit, když se mu líbil Oblivion, zaznělo několik odpovědí v duchu podobném výše napsanému.

Takže přemýšlím nad adekvátním českým ekvivalentem slova "nolifer". A myslím, že nemusím spěchat s překladem. Tak daleko to totiž nedošlo, ačkoli za tu dobu co Morrowind znám, bylo příležitostí nepočítaně. Přeci jen se mi daří balancovat na hranici hraní a nehraní, s chvilkovými vítězstvími jednoho či druhého, aby nakonec "přeceňovaný" život ziskal vrchu a já si uvědomil, že zahrávat si s alternativními světy je vpravdě nebezpečné. Vracím se tak ke všem mým dalším "destinacím ducha" (věda, hudba, lidé) a nelituji ničeho.

Už je to čtyři roky a já stále žasnu nad novými lokacemi, předměty, questy, dialogy. A ačkoli jsem již vytvořil desítky různých postav, přesto stále a vždy cítím pokaždé stejně tajemný pocit, když s novou postavou stojím v Seyda Neen. Stejně intenzivní jako poprvé. Dobrodružství čekají, jen je následovat. A nejsem sám, tím jsem si jist.

A vím, že až mi někdo za 30 let, kdy už nikdo nebude vědět co je to Windows či PC, neboť budou technologie totálně odlišné ráže, pustí z rozpraskané, zašuměné empétrojky hlavní motiv Morrowindu (díky Jeremy), nahrnou se mi slzy do očí a budu paralyzován vlnou sentimentu.

Ano. Napsal jsem to. Čert to vem.

Doporučuji.

Anebo ne.

Život je skvost a Morrowind by vám ho značně zkrátil.


Note to English reading visitors (if any):

This article is my worthless comment on how outstanding is the computer game "Morrowind" even several years after its release. Definitely recommended to everybody interested in losing his job, girlfriend/wife and family.
Shame on you, Bethesda!

čtvrtek 15. února 2007

Kdo Chladil Spálený Bobek?

Každopádně ani Gott, ani Malásek.

Včera ve vaně jsem poslouchal kdovíjakou epizodu z cyklu "Zavěste, volá Semafor". A královsky jsem se nudil. A věřte, nebývalo tomu vždycky tak. Naopak, cokoli spojené s touto scénou jsem v jistém období adoroval do nebeských výšin až k hranicím samého božství. Je pravda, že jsem vždy upřednostňoval duo S+Š před Š+G, ev. Š+K+S. Nyní jsem však v zajetí tria W+T+F. Neboli: WTF? Co se změnilo, že už se nebavím nad starými klasikami?

Zřejmě to bude zpovykanost z Family Guye, Futuramy, Southparku, Something Awful a spol. To jsem to dopracoval. Už mi nestačí jemný, nenápadný, kryptický, mírně zasmrádlý humor z dřívějších dob tesilových kalhot a síťovek s desítkou rohlíků a mlíkem ve skle. Stal jsem se vedlejším produktem pokleslé imperialistické zábavy, sitcomu, komixu, jukeboxu, stand-upu.

Takže jsem si připouštěl horkou vodu, nudil se a poslouchal Pavla Bobka, který kulturně vyvložkovával zmiňovanou revue a ze všech sil vzpomínal kdože to tenkrát Chladil Spálený Bobek. Musel to být někdo, jehož příjmení má nějaký význam v českém jazyce. Gott ani Malásek to nejsou - Gott je bez diskuse, selbstverständlich; Malásek je pitomost, ledaže by někdo někdy někoho viděl "maláskovat", což není pravděpodobné a kdyby náhodou bylo, nechci to vidět ani kdyby mě mučili.

A čím víc trápím svoji hlavu a hledám zpěváka, současníka oněch dalších aktérů tohoto epického příběhu s vhodným příjmením, uvědomuji si, že se mi pomalinku daří zapomínat na tu vtipnou dobu o které je řeč. Pravda, strávil jsem v ní zhruba patnáct let, takže žádný eón, ale i tak je to kus mě. A nevím jestli je to dobře, či špatně.

Vylezl jsem z vany, pustil si poslední epizodu Family Guye a dobře se bavil.

Sbohem minulosti.

(Ale stejně mě nepřestává vrtat hlavou: kdo byl onen Velký Hrdina při Chlazení Spáleného Bobku? Konundrum.)

pondělí 5. února 2007

Dobře utajený blog.

(Skýtá četné výhody.)

V rámci egonanie, kteroužto kratochvíli provozuje každý a kdo ne, kecá, občas potrápím strýčka Gůgla a kochám se obdrženými výsledky. Pravda, vetšina textu které do vyhledávacího okénka zadávám, jsou minimálně podezřelé, když ne přímo nezákonné a především navýsost blbé. Považuji internet za ekvivalent obecné encyklopedie, ovšem, s velmi specifickou tématickou vyhraněností: endžinem blbosti poháněný porn'n'gore'n'blog. Takže ostenativně zadávám kulišácké věty a čekám na svou vytouženou odpověď. (Q: Neviděl jste zde letět můj šíp? A: Mindon Eporedax. A tak dále.)

A nemohl jsem si nevšimnout, že jsem utajen. Zatímco starý Ochrocht ještě v torzech přežívá v gůglovské archivní keši, nový hnípe v poklidu nerušen ma disku serveru Blogger.com a line se než ticho po pěšině.

Již si představuji ony samé výhody. Pozitiva. Sociální jistoty. Běhá mi mráz po zádech z tušení možností netušených. Vlastně, jsa špiónem, můžu si tady klidně uchovávát své pracovní poznámky a zůstat přitom v absolutním utajení. (Koupit 12 rohlíků a lovečák. Vyžehlit. Zaplatit složenky. Vynést koš. Objednat plutonium od pana X. Zavolat mamince.) Nebo třeba, ať nežeru, můžu zde vyjádřit svůj občanský postoj k čemukoli! Taková příležitost! Tedy nastojte:

Tento svět je nejlepší z možných!

Ano, Leibnitzi, řekl jsem to.

Tolik svobody. Úplně nové divadlo.

(Asi si budu muset přečíst ten help, co je někde k přečtení. Neočekávám, že by zviditelnění mého blogu mělo nějaký zvláštní dopad na jeho navštěvovanost. Navíc, jako tajný agent ve službách republiky Guinea Bissau o jakoukoli publicitu nestojím. Ale když už, tak už.)