(René D. se v hrobě točí jak děcko na kolotoči.)
Zase další životní zlom. Sice se nejedná o moje typické zlomy, kdy se celý svět otřese v základech a zvířený prach usedá ještě několik následujících týdnů, ale i tak se o jedná o svého druhu obdobný moment v životě člověka.
A abych ještě prodlužoval napětí (master of suspense), rozvinu zde krátkou úvahu, která načrtne rámcově na kterém dvorku se tentokrát otřáslo. Totiž na dvorku se zhamtaným trávníkem, záhony rozkopanými, s keříky rajčat polámanými. Od sportovních aktivit, totiž.
Jako většina třicátníků, i já svádím lítý boj o zrno, přesněji řečeno o špek. Sedíme u počítačů, pracujeme hlavou, jíme často, hodně a špatně. S nostalgií vzpomínáme na sladkých dvacet, kdy jsme nepracovali ani hlavou, žili jako dobytek a přesto vážili o 15 kilogramů méně. Navíc, pokud je vaše drahá polovička notně mladší a zmíněné problémy se jí nijak netýkají, je o důvod víc, proč bitvu zahájit.
Tudíž jsem před dvěma roky zakoupil inline brusle, hodil několik mocných tlam a po třech měsících jsem koupil agresivní náčiní na kterém řádím do dnešních dnů. Nemaje však vytrvalosti, odpadávám po hodině skákání a spol. V tomto případě je kvantita žádoucí než kvalita. Nazul jsem si tedy toto pondělí kecky, nasadil kšiltovku, započal pěti minutami chůze, dvacet minut běžel a po dalších pěti minutách chůze dorazil domů. Poprvé v životě jsem běžel déle než na nejbližší spoj MHD.
A ačkoli jsem celý proces opakoval včera, ještě jsem to celé řádně nepromyslel.
A to se musí, to bych nebyl já.
Dospěl jsem ke klíčové otázce, na kterou mi prozatím chybí odpověď:
Má to být zabávné? Lze se při běhu bavit? Co lze od běhu čekat?
A vězte: za adekvátní odpověď nepovažuju agitační báchorky o kardiovaskulárních příhodách, o metabolismu tuků a cukrů, o endorfinech vyplavených PO výkonu.
Chci znát duchovní a filozofickou relevanci celé této záležitosti v jejím průběhu. Chci číst mnohostránkové elaboráty na téma smysluplnosti tělesných/duševních/duchovních procesů přítomných při běhu pro nitro člověka.
Jóga běhu. Mystika maratonu. Kabala joggingu.
A taky se zamítají jednoznačně lživá klišé typu: ve zdravém tělě zdravý duch.
Zatím jsem schopen říct jen jedno: za půl hodinu strávenou vytrvalostním během obdržíte velice intenzivní zážitek, jehož kvalita je prozatím předmětem mého zájmu, ovšem již teď mohu konstatovat, že oproti běžným aktivitám je tato kvalita naprosto výjimečná.
Půlhodina uteče jako nic, u počítače, u knihy, u televize, u jídla.
Při běhu vnímáte každou vteřinu jako zásadní.
To je dobré.
Jenom nevím co s tím dál.
Možná že nic.
Ale zatím tomu odmítám věřit.
