Zobrazují se příspěvky se štítkemGoogle. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemGoogle. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 28. května 2007

Sed7m.

(Kreténismus vpřed.)


Chci nacházet v celku všehomíra jen a pouze symbolično.

Nezajímají mě chladné kalkulace, racionální zdůvodnění, empirická fakta.

Pátrám po smyslu.

Přesněji řečeno: po smyslu nesmyslu.


Sága "Krmím Gůgl Bláboly", zkráceně KGB pokračuje a já se nezastavím před ničím.


Začalo to nevinně: zadal jsem omylem vyhledávat zdvojené

praha praha

Obdržel jsem počet results v řádu miliónů. To mi nestačilo. Načež píšu:

praha praha praha

Results ubylo nepatrně, v řádech tisíců změna, pořád milióny.

Když bylo šest "prah" pořád milióny results (a to mi něco povídejte o redundanci!) - však jen počkej, zajíci! - přidávám postupně "brno", "cheb", "beroun".

Jde do tuhého a milióny ubývají.

Když tu génius, hlásí se o slovo. Nevázánými asociacemi obluzená mysl chrlí rýmy:

praha draha brno plno cheb chleb beroun meloun


A počet results: 7


Až nebudete vědět, na co se pana faráře u zpovědi zeptat, ptejte se ho na tohle.


(To vše je samozřejmě pokus o vtip, ale uvažte: pravděpodobnost výskytu výše uvedených slov v pohromadě v jednom textu je velmi malá. A náš báječný svět si to střihnul rovnou sedmkrát. A zhruba za dva měsíce (až mě Gůgl zaarchivuje) i já se zařadím mezi mesiášské kandidáty. Ano, budu osmý. Ano, jsem boží. The End Is Nigh.)

úterý 27. března 2007

O prvenstvích vyhledavačových.

(Když nevím co bych, vyhledávám smetáček.)


Zjistil jsem (to co jistě již všichni dávno vědí): stohy slovních spojení jsou ještě, řečeno filozofem jazyka, neobsazeny - alespoň ve světě internetu. Touto tezí rámcově navazuji na zmínku o egonanii při vyhledávání a exponuji ji, jak je mým zvykem do absurdních konců.

Totiž: občas si vynucuji výsledky hledání použitím uvozovek a divím se, že ještě nikdo nepsal to které konkrétní slovní spojení. A začalo to, jářku, nevinně: v momentě osvícení, (shůry mi daném, pochopitelně), vyvstalo mi v hlavě slovní spojení "prcat ježky"; pravděpodobně reminiscence na pubertální období, kdy se podobné taškařice (slovní, pochopitelně) vcelku běžně objevovaly ve vokabulářích mých soupubescujících kolegů.

Samozřejmě, a to musíte uznat, jsem si to nemohl nechat sám pro sebe.

Gůgl mi hned na první místě předhodil klenot v podobě spojení "Pan Prcat Ježky", což mi zavání géniem a nebudu komentovat, že je to spíše Pan .maraspace. Ostatně, od tohoto okamžiku iniciace, čas od času čtu a nelituji času i když pečená drůbež nekončí v ústech o své vůli a není každého dne posvícení.

A vyhledávám dál, samozřejmě.

A rozhodl jsem se, že v každém publikovaném vstupu uvedu, pokud možno a samozřejmě ve vhodném kontextu, taková neobvyklá slovní spojení která nasytí podobně postižené exempláře mého druhu.

Dnes to bude přímo v závěru a sice tematicky velice košer, totiž k předmětu egonanie:


Ztepilá samohana surfařova doznala triumfu symbolizovaného tučnými výsledky.


Budu v tom dále pokračovat. Jednou mi svět poděkuje.

Však počkej, světe, holomku nevděčná!

pondělí 5. února 2007

Dobře utajený blog.

(Skýtá četné výhody.)

V rámci egonanie, kteroužto kratochvíli provozuje každý a kdo ne, kecá, občas potrápím strýčka Gůgla a kochám se obdrženými výsledky. Pravda, vetšina textu které do vyhledávacího okénka zadávám, jsou minimálně podezřelé, když ne přímo nezákonné a především navýsost blbé. Považuji internet za ekvivalent obecné encyklopedie, ovšem, s velmi specifickou tématickou vyhraněností: endžinem blbosti poháněný porn'n'gore'n'blog. Takže ostenativně zadávám kulišácké věty a čekám na svou vytouženou odpověď. (Q: Neviděl jste zde letět můj šíp? A: Mindon Eporedax. A tak dále.)

A nemohl jsem si nevšimnout, že jsem utajen. Zatímco starý Ochrocht ještě v torzech přežívá v gůglovské archivní keši, nový hnípe v poklidu nerušen ma disku serveru Blogger.com a line se než ticho po pěšině.

Již si představuji ony samé výhody. Pozitiva. Sociální jistoty. Běhá mi mráz po zádech z tušení možností netušených. Vlastně, jsa špiónem, můžu si tady klidně uchovávát své pracovní poznámky a zůstat přitom v absolutním utajení. (Koupit 12 rohlíků a lovečák. Vyžehlit. Zaplatit složenky. Vynést koš. Objednat plutonium od pana X. Zavolat mamince.) Nebo třeba, ať nežeru, můžu zde vyjádřit svůj občanský postoj k čemukoli! Taková příležitost! Tedy nastojte:

Tento svět je nejlepší z možných!

Ano, Leibnitzi, řekl jsem to.

Tolik svobody. Úplně nové divadlo.

(Asi si budu muset přečíst ten help, co je někde k přečtení. Neočekávám, že by zviditelnění mého blogu mělo nějaký zvláštní dopad na jeho navštěvovanost. Navíc, jako tajný agent ve službách republiky Guinea Bissau o jakoukoli publicitu nestojím. Ale když už, tak už.)