pondělí 17. ledna 2011

Drolit na blozích.

(Věty bez zájmen jsou jediný opravdový věty v tomhle vesmíru. Lze jima sdělit vše, protože zájmena jsou nanic, smrdí sobectvím, poslední Nokyjí, špatně skrývanou erekcí a svědivou vyrážkou v oblasti genitálií. Příklad, jeden za všechny: "Žrát holuby z nosu". Ani stopa po zájmenu! A přesto (nebo právě proto) je to ona věta vět, očekáváné evangelium bezdomovců, kodex dětí ze školky, mravní imperativ gurmánů. Tedy, méně zájmen prosím a více života samého, ať již sušeného či čerstvého.)

Ale: založil jsem si Blogspot, Facebook, Twitter, Tumblr a to přesně v tomhle pořadí. A až na Zuckerbergovo oligofrenní dítko, co mi asi 8 měsíců smrkalo do polívky, vše nadále zůstává v platnosti. Blogspot zůstává místem pro úvahy o tělesných tekutinách, Tumblr obsahuje nesmělé poetično překvapivě mimofekálního druhu a Twitter je místo, kde se tvářím, že jsem vtipný a umím anglicky, což samosebou nemá nic společného se skutečností, která je nesmlouvavě trapná a česká navrch.

A přitom byl ještě jeden blog. Pod jiným jménem, napůl utajený, nepokrytě vulgární, xenofobní, misantropní a mysogynní zvláště, plný neskrývaného zoufalství, rouhání, urážek a odkazů na Al-Kajdu, zoofilii a webové stránky Evy a Vaška. Adresu ani nick uvádět nebudu, protože dnes už každá mentální troska zvládne použít Google a v archivní keši je jistě nasilážováno habaděj. A protože všichni čtenáři tohoto blogu (ahoj mami!) dychtí po nějaký špíně na mojí osobu, nemůžu než zarytě mlčet. Ale přeci jen poznámečka.

Ten přisprostlej blog začal jako osobní experiment a ventil pro tu část mě, která už nechtěla za všech okolností volit vhodná slova, citlivě se vyjadřovat k věci, předstírat přirozený intelekt, vzdělání, soucit a naopak, povolila uzdu tomu nižšímu, prostému, přímému ve mně.

A proč o tom píšu?

Protože teď, když už ten blog neexistuje, mi došlo, že to bylo to nejopravdovější co jsem kdy od doby internetu psal. Osobní, intimní, vulgární, ryzí.

Kdo je já?

Jak Bukowskýho dítě
ve stoku zvanou Svět
s vaničkou vylijí tě
A v lejnu po pás
místo dudlíku vajgla
a hleď si svýho
jen potopa po nás
v knížkách nic podobnýho
však těžký je učit žít
životem ožralýho