středa 13. února 2013

Transcendence dle pana Samohana

Anglické spojení “to beat a meat” (“mlátit maso”) nejenže odkazuje k pevně sevřené pravačce (levačce, vodévr) a funky respiraci, ale obsahuje též dvě důležitá česká slova, velmi často stavěná do exemplárního protikladu (“být či mít”), který je pak interpretován existenciálně, zvláště v čase vánoc a dalších sociokulturních zabijaček, kdy nám svařená prasečí krev s kroupy (a.k.a prdelačka) bublá na sporácích existence a nahrazuje nám tak krev Kristovu, paprikové čipsy hostii a Mrazík na TV NOVA dary Ducha Svatého.

Však honem honem zpět k tomu honění, pane faráři. Na onom “to beat a meat”, čistě to karnálním spojení, z něhož odkapává testosteron, nás nezajímá ani tak mlácení či maso, nýbž fonetická podobnost s “být” a “mít”. Unie fonému a grafému. Opak biblického zmatení jazyků: Babylónská věž jako stadion, na němž se hraje ontologicky oplzlý slovní fotbal. Okamžik, kdy je výkřik “UŽ BUDU!” problematizován skandováním “VŽDYŤ ALE PŘECE UŽ DÁVNO JSEM!”.

Jak to?

Zvyk praví, že své vlastní “maso” můžeme (kléru navzdory) “mlátit” hlava nehlava, neb ho cele vlastníme, máme (“meat mít”). Proti tomu ovšem postavme entitu jsoucího bitého (“beat být”), tedy jasný odkaz k zápasu člověka o smysl, pravdu, vouchery na Slevomatu, “čumnatusuperkundu” na baru.

Rozpor na jedné straně těla, masa, hmoty a jejího vlastnictví (“má kozy jak svině”) s pobýváním a bitím se o místo ve frontě na mlácení prázdné slámy našich zdánlivě dobrým masem zaplněných životů na straně druhé je více než příkrý.

A to prosím v žádném případě netvrdím, že “kdo honí, jako by nebyl” či že “honit znamená ubývat v plnosti života”. Naopak: Něžný výprask v oblasti vlastních plodidel či rodidel propojuje zdánlivě nespojitelné: hrubosti hmoty a jemnosti ducha.

K čemu však potom tohle plýtvání slovy, vypouštění verbálního sémě na podlahu příbytku Onanova?

Protože mi až příliš často přijde, že si tady všichni prostě jenom honíme: Beze smyslu, bez přesahu, se zpupností někoho, kdo přestože (nebo protože) má, přesto ubývá.